Den 3.

Je neděle, ale nějak vůbec nemůžeme vstát, dokonce i nespavec V. nechce vylézt. Nakonec se po 9.h vyklubeme a po rychlé snídani vyrážíme do ulic křesťanské čtvrti, kde má být podle webu v 11h mše. Hledáme kostel, venku už je pěkné vedro, občas se v ulicích zvedá překvapivě silný vítr. Asi na 4.místech nás posílají ke kostelu, ale nikdy to není ten náš. Jednou to byl syrský pravoslavný, podruhé řecko-katolický... Konečně nacházíme dům s cedulí St. Paul church, na kostel to moc nevypadá, ale přesto neohroženě zazvoníme na zvonek. V okénku se však objeví paní a aniž by nás nechala cokoli říct, vysype ze sebe "No church", "House!" Zřejmě jsme tedy nebyli první, kdo tu hledal :-) Obejdeme hradby, a nacházíme pravou Chapel St.Paul, ta má však do kostela daleko. Je to jen turistická památka, znázorňující výjevy ze života sv. Pavla. Dokonce zde je pravý a původní koš, ve kterém byl sv. Pavel tenkrát spuštěn z hradeb. Na to stáří opravdu zachovalý ;-) Mše se tedy musíme vzdát. vydáme se hledat další turistické místo-dům svatého Ananiáše, který sv. Pavla po Damašské zkušenosti s Kristem přijal. V jeho domku je nyní malá kaplička, kam se dá za vstupné podívat. Když se křivolakými uličkami dostaneme zpět do křesťanské čtvrti, zamíříme do kostela řesko katolíků, kam nás milý stařík pustí n 5 min se podívat a pustí nás na místní turecké wc (přestože J. už slyšela, že v podobných zemích se toaletní papír neháže do mísy, ale do odpadkového koše, takto "naživo" jí to přeci jen připadá poněkud nechutné) Při loučení nás pán obdaruje ještě pár suvenýry.
Přes trh směřujeme k Umayadské mešitě. za 50 SYP dostáváme ticket a J. k zapůjčení jakousi zelenou róbu s kapucí, aby se zahalila. Bosky vstupujeme do mešity, projdeme modlitebnou a V. se marně snaží hledat motivy k focení. Téměř nic zde totiž není. Tedy kromě jakési zelené schránky, kde má být údajně hlava Jana Křtitele (později zjišťujeme, že v Sýrii je takových to míst povíce). Poté si jdeme odpočinout mezi sloupoví mešity. Zde se s námi seznámí jedna muslimská žena, která nás zahrnuje spoustou otázek (jedna z prvních je, zda jsme svoji a zda máme děti), ale také ona nám vypráví osobě. je tam se strýcem, který má rakovinu a přijíždí se sem modlit. Obdivuje také Vítkův fotoaparát. Přátelsky nás potom doprovází k Azemovu paláci, zde už ale budou zavírat, takže dovnitř nemá cenu chodit. Loučíme se s paní a jdeme k hotelu. Když procházíme uličkou plnou dýmek a šlauchů, dostáváme zdarma dva "náhubky".
Chvilku odpočíváme v hotelu a jdeme na večeři do restaurace, která je hned u hotelu. J. si dá zdrženlivě kuře (1/2 za 175 SYP), V. se odvážně pouští do Indian kebab, který obsahuje jakési ostré klobásky, tak uvidíme, co to s ním udělá.
Pak zajdeme naproti do kuřárny na kafe, čaj a nargilu. Jsou zde velmi milí a přátelští, určitě tu nejsme naposledy. A to už je pro tento den opravdu vše.